Barcelona

Pro fotogalerii k této cestě jsem vytvořila  vlastní prostor zde:                                                                                                                  vytahni-paty-do-barcelony.webnode.cz

Výlet do Katalánska - produkt šťastného spojení CK PROTRAVEL a HOTELOVKY

Španělsko je pro mě srdcová záležitost. Prožila jsem tam několik let, procestovala ho, odprůvodcovala několik cyklistických zájezdů pro Adve. Miluji jeho kulturu, rozmanitost, otevřenou a veselou povahu lidí. Každá oblast má své kouzlo, specifické, obvykle dost odlišné od jiných regionů. Katalánsko je hrdé, pracovité, obdarované spoustou přírodních krás a čistým pobřežím, což pilně využívá v oblasti turismu. Katalánsko má Barcelonu a Barcelona má Gaudího.

I tento výlet se zcela odlišoval od všech ostatních. Nejela jsem ani jako průvodce, ani sama za sebe, ale jako pedagogická dozorkyně na školní poznávací exkurzi. Název akce a moje funkce v ní možná na první pohled vypadají suše a určitá omezení či pravidla jsou z jejich titulu daná, ale to nemění nic na tom, že jsme si to všichni užili naplno. Nebo alespoň skoro naplno, protože nákupní a noční orgie jsme systematicky potlačovaly. Tvrdé "y" mě nutí představit náš tým: Pavlínu, pevně držící otěže morálky čtyřicetihlavého hejna, Evu, krásnou a milou za každých okolností, a mě, viz první odstavec.

Ženský element v našem realizačním týmu vyvažovali tři chlapi: báječný (a pěkný) průvodce Pavel a řidiči Zdeněk + Mirek, profíci top kvality, navíc vtipní a zábavní. Měli hlášky, za kterými Pohlraich sotva pokulhává, dobrou náladu a štampérky. Zkrátka jsme měli kliku, protože takováhle kombinace vyjde málokdy.

Co jsme viděli?

Hlavní roli hrála samozřejmě Barcelona. Strávili jsme tam dva dny napěchované architektonickými lahůdkami: Casa Milá, Casa Batló na Paseo de Gracia, Sagrada Familia, Ciudadela, Ramblas, Barrio Gótico, La Boquería... Podrobněji, leč ve španělštině, to napíšu do fotogalerie. Tahle cesta totiž není o mně a pro mě, ale pro naše studenty. Snažíme se jim poskytnout co nejvíc materiálu ke zpracování v jejich hlavinkách: jazyk, kulturu, prožitky a možná i trochu té orientace v životě.

Vedlejší, nicméně důležité role, sehrálo Monako, Montserrat, Blanes, Tossa de Mar a samozřejmě Calella, kde jsme byli ubytovaní v hotelu Oasis Park Splash.

Monako

Z praktického hlediska se přímo nabízí k devítce, kterou požaduje AETR (dohoda o práci posádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě). Zkrátka je potřeba, aby si šoféři 9 hodin odpočali. Kdyby tak neučinili, tak zaplatí pokutu, na kterou by si brali hypotéku a to nemluvím o tom, že by to s námi mohli našít do nejbližšího stromu.

Monaco Ville je luxusní, upravené, celé krásné, ale pro mě tak nějak bez osobitého kouzla a prožitku. Zato však studenti byli nadšení! Prohlédli jsme si Knížecí palác, katedrálu (je tam pohřbená Grace Kelly), Oceánografické museum (fakt super), kasino (proč neinspirovat mládež), prochodili jsme načančané uličky, parky a vykoupali se v moři.

Calella

Calella je běžné letovisko na Costa Brava. Obvykle kvalitu ubytování neřeším, cestování po JV Asii, Indii, Srí Lance či Balkánu mě odnaučilo klást si jiné nároky, než přečkat noc a nechytit blechy, ale při této akci jsem musela uznat, že cestovka vybrala fajn hotel, zejména co se jídla týká. Do Barcošky jsme sice museli dojíždět, ale s bříšky plnými lahůdek, v mém případě uzeným lososem (salmon ahumado). Moře bylo ještě teplé a překvapivě čisté. Průvodce Pavla zřejmě bavila skvadra našich krásných studentek, tak stále vymýšlel nějaké obohacení programu, například vstát hnusně brzo a jít se podívat na východ slunce. Já na východy slunce nejsem, protože se kvůli tomu vstává, ale když je potřeba někam vylézt, např. na cejlonský Adam´s Peak nebo egyptskou Mojžíšovu horu, tak to překousnu. V tomto případě jsem se raději soustředila na (každodenní) konzumaci uzeného lososa. To jsem zatím netušila, že se v hlavince druhandy Hanky zrodí nápad, že si před snídaní půjdeme zaběhat. Běhám ráda, ale před snídaní nikdy. Přesto mě přesvědčila a byl to jeden z nejpěknějších zážitků. Spojily jsme to s ranním plaváním i s rozedníváním.

Montserrat

Montserrat je proslulý klášter, významné poutní místo, duchovní centrum usazené v půvabně zvlněné krajině, cca ve výšce 1000 m.n.m. Není divu, že právě tahle krajina inspirovala Gaudího. Její křivky uplatnil při koncepci Casa Milá, jak jsme později mohli obdivovat na Paseo de Gracia.

Na Montserrat jsem se těšila nejvíc, protože jsem tam nikdy předtím nebyla. Upřímně řečeno, byla jsem zklamaná. Z místa se stala masová záležitost, po nějaké duchovní atmosféře ani památky. Nicméně klášter vnímaný jako monumentální stavba vztyčená na římse nad krajinou, je dostatečný důvod, proč tam jet.

Odmítla jsem stát hodinovou frontu, abych se dotkla Černé madony, tak jsem vzala druhandy na výšlap k poustevnické kapličce, povídaly jsme si, tu a tam jsme vsunuly pár španělských slov do nepřetržitého toku češniny. Upřednostnila jsem jejich společnost před návštěvou galerie Museu de Montserrat, kde mají zajímavé sbírky obrazů významných španělských malířů, což jsem objevila až v závěru, kdy nám už nezbýval čas. Právě jsem to prostudovala na stránkách https://www.museudemontserrat.com/es/index.html a ukládám si to do paměti, jako šťavnatý tip pro příště. Určitě to zařadím do itineráře, mají tam i didaktické programy, tak bych mohla vydyndat snížené nebo nulové vstupné, jako se mi to podařilo před dvěma lety v Alhambře.

Blanes

Blanes je typické letovisko na Costa Brava, nabízí hezký přístav, úzké uličky starého centra, spoustu kaváren, restaurací a barů, zkrátka klasika. Koncem září jsme se mohli vykoupat nejen v moři, ale i v poklidné atmosféře, protože ta tu v sezóně rozhodně nepanuje, to bych sem nejela ani za trest. Čas, který jsme tu strávili, byl příjemný. Naše učitelské trio si dalo tři různá kafíčka, hlavní představitele španělského kávového repertoáru: café solo, café con leche y cortado, viz galerie, nafotila jsem to jako didaktický materiál.

Tossa de Mar

Tossa je bezesporu nejmalebnějším městečkem na Costa Bravě. Domníval se tak i Marc Chagall. Nazval ji "modrým rájem". Výška a množství budov neznásilňují kapacitu místních pláží. Krajina je kopcovitá, hrad, věže, zbytky baziliky a opevnění dodávají historickou atmosféru, moře je čisťoučké, průzračné. Když se k tomu připočte pěkné počasí a posezónní klídek, tak to vytvoří koktail, kvůli kterému bych tam vydržela i dva dny. Navíc tu je Museo Municipal s galerií obrazů, které popisují místní krajinu a její kouzlo v průběhu století. I to jsem přidala do své fotogalerie, dělám to s oblibou, přestože obrazy porážejí moje fotografické snažení na hlavu. Je tu k vidění i Chagallův Houslista, na což jsou místní náležitě pyšní.

Studenti

Asi to bude znít chlubivě, ale je to tak, byli skvělí. Dodržovali čas, všude byli přesně, chovali se předpisově. Holky byly reprezentativně nazdobené, shlukovaly se kolem Litoše a Jambora, bylo legrační to sledovat. Milan Jambor navíc vyplňoval pauzy mezi průvodcovskými výklady vlastními komentáři, čímžto udržoval veselou atmosféru při dlouhých přejezdech. Mohl by se tím živit.

Mezi sebou mají tak pěkné vztahy, že se mi pletlo, kdo s kým chodí nebo jen kamarádí. Něžné objetí je u nich běžný projev přátelství. Náš průvodce má na kontě 56 odjetých zájezdů, mnoho z nich se školními skupinami, ale prý ještě neměl takhle dobrý kolektiv.

Jasně že se našla i skupinka remcalů. To je na každém zájezdu. Jejich remcy byly podložené hlavně nezkušeností v cestování, možná i únavou. Byla mezi nimi i PRČKAŘKA (studentka volitelného předmětu PRŮVODCOVSKÁ ČINNOST). Popřála jsem jí pár takových klientů v jejím zájezdu, pohovořily jsme, je fajn poslechnout a pochopit názor protistrany. Na závěr o sobě s obdivuhodným nadhledem prohlásila: " No jo, já jsem 160 cm neředěného zla." Je vtipná. Ani to nechtěla opravit na zla-to.

Ani já jsem se nevyhnula osobnímu růstu. Došlo k tomu v barcelonském přístavu a má to na svědomí PRIMARK a Sabina. I ona patřila mezi remcalky a prosazovatelky dlouhého rozchodu za účelem nakupování, tedy činnosti otravné, nezáživné a ubíjející.

"Sabino, proboha, jsi v Barceloně, přeci nebudeme ztrácet čas nakupováním blbostí, to si koupíš v Česku a za míň!"

"Ne, ne, já jsem si celou dobu šetřila peníze, že tu nakoupím věci, které u nás nejsou," krabatěla obličej připravený spustit slzopád. "Já chci do Primarku," dupla si nožičkou.

Před obchoďákem v přístavu jsme jim dali půlhodinový rozchod na vyčůrání před cestou a případné drobné nákupy. Jako vždy, přišli naprosto přesně, ale tentokrát byli ověšení taškami prestižních značek a zářili štěstím. Nechápu, jak to stihli.

Jejich radost byla převeliká. Slavnostně ukládám do paměti a na tyto stránky, že příště zohledním čas na nakupování, ať už mi to přijde jakkoliv blbé.

Podobnou, i když méně vypjatou situaci jsem zažila v Málaze. Tenkrát jsem se snažila vyplnit těch pár dní, co jsme měli k dispozici, co nejatraktivnějším programem: historická Málaga, Granada, Alhambra, Ronda, k tomu jsme měli kurzy španělštiny. Poslední den jsem nachystala výlet do Benalmádeny, ale čtvrťandy se vzepřely a přiklonily se ke konkurenční nabídce místního Primarku.

Poznávací zájezd a poznávání

Kdo mě zná, ví, že jako klient na poznávací zájezdy nejezdím, zařizuji si vše po svém. V tomto případě jsme ale nemohli zvolit lépe. Cestovka se o vše postarala, postavila nadupaný itinerář. Průvodce Pavel se snažil nadstandardně vyjít vstříc a ukázat toho studentům co nejvíce. V době rozchodů, kdy se naše grupa rozpadla na malé skupinky, jsem se skoro vždycky nějaké ujala a hustila do nich španělštinu, směřovala jejich zraky k detailům, které by je mohly nějak obohatit. Překládali jsme názvy obchodů, reklamy, nápisy, por ejemplo: "Ser normal no es tan normal", to nás asi nejvíc pobavilo.

Pozn.: Ser = být, překlad: Být normální, není tak normální.

Přes to všechno tu chyběl rozměr, kterého lze dosáhnout snad jen individuálně, bez časového presu a mimo turistickou oblast. Rozměr, který cestování dávají místní lidé, okamžiky, které nelze naplánovat, které vznikají náhodou a leckdy jsou nejsilnějšími zážitky z cesty. Jako například letos v jedné zapadlé vesničce na Kavkaze, kdy jsme viděli malého kluka, jak zoufale utíká před obrovským psem. Čokl si chtěl hrát, vrtěl ocáskem o 106, ale to kluk nevěděl, rozeběhl se k mému muži, chlapovi jak hora, vyskočil mu do náruče, objal ho kolem krku, držel se ho jak klíště a nechtěl se pustit. Nebo v Kappadokii, kdy jsem spala zašitá v jeskyni a před rozedněním mě probudilo nafukování balónů, které se pak vznášely k nebi. Nebo v tureckých horách, když jsem se ptala na cestu a k vysvětlení v turečtině jsem obdržela i tašku pomerančů na cestu. Detaily. Drobnosti, které uvíznou v paměti déle než soupis navštívených míst.

Přeci jen jeden minipříběh, kterým nás obdarovala sama Barcelona bych tu měla. Pořizovala jsem v tržnici La Boqueta fotky do výuky, ryby, ovoce a zeleninu, typické produkty, ústřice.

U stánku s ústřicemi jsem se s prodavačkou dala do řeči.

"?Eres alemana?" zeptala se po chvíli.

"No, no, pero sí soy del centro de Europa"

"Tak to jste určitě z Česka," povídá ona.

"Jo, jo, prosím, můžu si přivést studenty, napálíme je.

Kolem šla malá skupinka, jejíž součástí byla Terezka, výborná španělštinářka, navíc slušná a hodná, což mi poskytlo záruku, že se nebude vzpouzet a půjde i do ne zrovna komfortní situace.

"Terezko, zeptej se, co stojí ty ostras"

A Terezka se ptala, konverzovala, zjistila, že 3 stojí 10 éček.

"Teď se zeptej, odkud paní je."

To už je trochu blbý dotaz na prodavačku. Bavila jsem se, jak se v Terezce mísí slušnost (vyhovět paní učitelce) a realita (poslat ji s tak blbým dotazem do háje). Bavila se i prodavačka, ale nakonec se jí holky zželelo: "tak už vás nebudeme trápit..."

 Paní prodavačce bylo něco málo přes třicet. I ona měla vzdělání v oboru hotelnictví, procestovala svět na lodi a nakonec se usadila v Barcošce. Měla perfektní španělštinu, rozzářené oči, temperament. Prostě sem zapadá. Myslím, že byla velmi inspirující, když během dynamického rozhovoru předávala své životní zkušenosti, mluvila chvíli česky, chvíli španělsky, studenti poslouchali a vypadali inteligentně. Fakt asi na ně můžeme být pyšní.

Místo závěru o cestě domů bych ráda pozvala zájemce o hotelnictví, cestování, jazyky, gastronomii a studium u nás na hotelovce střední či vyšší na den otevřených dveří 29.11.  Provádět budou samotní studenti. Nebo alespoň koukněte na naše stránky www.hsvos.cz