Slovinsko paštikářsky

Fotogalerie s popisky a podrobnostmi si odskočila sem:                                                          vytahni-paty-do-slovinska-pastikarsky.webnode.cz

Kdo je paštikář? "Člověk, který si na dovolenou veze pivo, plynový sporáček na vaření, pochopitelně i paštiku na svačinu," odvětil pohrdlivě můj syn Lukáš.

Proč ne? Na just jsem si koupila Majku a Staroprameny a naházela to i s kolama a s ferratovým bazmekem do naší Oktávky.

Těžko najít výstižný název pro tuhle cestu. Slovinsko je malé, ale nabízí mnoho. Hory, řeky, jezera, moře. Nádhernou přírodu. Zážitky. Zajištěné cesty v horách, silničky pro cyklistiku, rafting, kaňoning... Pro mě je nejsilnějším dojmem Triglav, pro Pavla cyklistika kolem Bohinjského jezera. Tak jsem to nazvala paštikářskou cestou a pokusila se tohoto tématu držet.

Kdo: Pavel a já

Jak: autem. Naše první dovolená tohoto typu. A to jsme spolu 18 let. Na slovinské území jsme vyšplhali přes přechod Podkoreň a pak přes Vršič, zpátky jsme jeli Karavanským tunelem.

Kdy: 26.7. - 6.8. 2018 Nechtěli jsme trávit čas v kolonách, tak jsme vyrazili ve čtvrtek večer tam a v pondělí ráno zpět. Zpáteční cestu jsme několikrát přerušili na koupání a na výstup ke Grunwaldsee v Obertauern.

Ubytování: kempy Trenta a Fiesa, chata Dolič, na volno: údolí Zadnjica, řeka Soča, řeka Sáva Bohinjka.

O cestě

Pomalý rozjezd: odpočinek v kempu Trenta, cyklisticko - pěší výlet k izviru (prameni) Soče, která nás pak doprovázela v první části našeho putování.

Top zážitek: výstup na Triglav. Parking v ZADNICI (700 m). Údolí se vážně jmenuje Zadnjica. Nastoupali jsme na koču Na Doliču (2151 m), přechrupli (25 e/os), Pavlik se nezapomněl ožrat        (4 e/ 1 pivo). Vlekli jsme vodu, čímžto jsme jednak naposilovali, jednak ušetřili 4.50 e za litr a půl vody.

Druhý den jsme se Triglavskou škrbinou vydrásali na vrchol (2864 m), pak na Malý Triglav (2725 m), sestoupili na Dom Planika (2401 m) a na Dolič. Vyzkoušela jsem ferratové vybavení, které jsem za tímto účelem zakoupila těsně před odjezdem. Zjistila jsem, že podobnou obtížnost zajištěných cest jsem chodila celkem běžně, akorát jsem nevěděla, že k tomu musím mít ty kšíry. Z Doliče jsme seběhli k louce s říčkou. Byli jsme utahaní, počasí příznivé, prostředí náramné, voda čistá, tak jsme tam zaimprovizovali bivak.

Soča - smaragdový klenot. Z horských zážitků nás bolely hnáty tak, že jsme zařadili odpočinkový den, vyplněný línou cyklistikou a rácháním v řece. Parking u INFO Trenta, pak sjezdík podle řeky do Kal Koritnica. Sjezdík zahrnoval i VELIKA KORITA. Slovinština zřejmě nemá ypsilon. Využívám tedy příležitosti beztrestně napsat korito s měkkým i. Z Kal Koritnica pokračoval Pavlik do Bovce na pivo a na dobití elektroniky, já uvázala kolo a jela busem pro auto, čímžto jsem definitivně potvrdila termín paštikářky, co jezdí jen z kopce. Nabrala jsem Pavlika, abych mu ukázala  vodopád Boka. V minulosti jsem k němu šla hned třemi cestami: vyhlídkovou trasou, korytem řeky (tady bych měkké i neobhájila) a túrou přímo k prameni o velikosti malého jezera. Píšu o tom tady: https://vytahni-paty-slovinsko.webnode.cz/bovec/

"Ubytovali" jsme se přímo u Soče, romantika jak prase, podtržená konzumací skvělého slovinského vína.

Visoki Kanin. Přiznejme si otevřeně, že jsme využili dobrodiní snadné cesty lanovkou (17 e tam a zpět), takže jsme na Kanin (2587 m) nastoupali jen z výšky cca 2400 m. Cestou zpět jsme vylezli na slavné skalní okno (2498 m), pak jsem ještě stihla ferátu Prestreljenik, první ve Slovinsku a Pavlik Staropramen vynesený na zádech a chlazený sněhem, paštikář! Zbytek odpoledne jsme si zase zalenošili u řeky, někde mezi Čestočou a mostem u Boky. Nutno přiznat, že voda je na okuk čistá a smaragdová, ale na omak značně studená. Přespali jsme opět u řeky, tentokrát v doprovodu škorpionka, který s námi sdílel tropiko.

Přesun k móři. Normálně trvá cca 2 hodiny, nám zabral celý den, neboť jsme to pojednali jako koupací cestu. Vždyť se to samo nabízí! Kobarid s Napoleonovým mostem přes úžasnou Soču, Tolmin, Most na Soči. Tuto oblast jsme jeli po vedlejškách ideálních na vyhlídkovou cyklistiku. Přejeli jsme do Itálie, pak k moři, zase koupání, tentokrát v teplém Jadranu, pak Terst, přímořská promenáda, jak jinak, než zase s koupáním, přejezd do Slovinska a nocleh u říčky (nebo kanálu?) za Portorožem poblíž salinas.

Piran a Isola. Krásná města s historickým jádrem a fantastickým koupáním. Překvapilo mě, že v plné sezóně tu je relativně málo lidí, minimum stánků s hovadinama a žádné nařvané podniky. Portorož je jiný příběh, ten je spíš pro mladé divochy, které baví duc duc life style. Dva dny jsme strávili plážováním a cyklistikou, ubytovaní v kempu Fiesa, který doporučuji kvůli výborné poloze.

Bledské a Bohinjské jezero. Po dálnici (známka 15 e/7 dní). Větší důraz jsme dali na Bohinjské jezero a řeku Sáva Bohinjka. Obě jezera jsou ledovcovo-tektonického původu, Bledské je napájeno podzeními zřídly, některá jsou termální, takže nepřekvapí, že tu je docela teplá voda a lázeňský aspekt. Navíc je ozdobeno nejen kulisami Alp, ale i Blejskim otokem s poutním kostelem panny Marie a hradem.

Legrační lingvistická vsuvka. Slovinština má pro Čechy spoustu tzv "falešných přátel". Například otok - ostrov, otrok - dítě a na záchodě může člověka v napnuté situaci zaskočit pokyn kaditi zapreščeno.

Bohinjské jezero (520 m) je mnohem větší, cca 4 km na délku, kilák na šířku. Hluboké je až 40 metrů a navzdory pomluvám o studené vodě bylo ohledně teploty víc než přívětivé. Vytéká z něj kratinká, ani ne stometrová říčka Jezernice, nejmenší ve Slovinsku. Stéká se z Mostnicí a tvoří tím řeku Sávu Bohinjku, u které jsme se šest km dále po proudu ubytovali a setrvali 3 noci. Kromě cyklistiky a koupaček jsme vylezli na Pršivec (1761 m).

Z přejezdového dne domů jsme vytvořili docela pěkný výlet. Koupání v Sávě, jízda, koupání v Bledu, jízda, procházka v Taurech, koupání v Grunwaldsee, jízda, koupání v Mondsee, jízda, koupání v bazénu na zahradě a konečně naše postýlky.

Mám spoustu nápadů na další výlety po Slovinsku, výstup na Jalovec, Mangrt, izvir Sávy Dolinky, Triglav ze severní strany, Triglav od Bohinjského jezera... Příště.

Náklady:

Doprava (nafta, známky, tunely) - 5000

Moje náklady vč. půlky dopravy a všeho - necelých 6000

Pavlovy náklady - mnohem vyšší díky zálibě v pivku. Občas porušil téma PAŠTIKÁŘSTVÍ a pozval mě na oběd či večeři.

Vaření: vysloveně si ho užívám. Ráda nakoupím místní suroviny, zkombinuji je s tím, co si vezu a vyčaruju nějaké jídlo. Kultura stolování nic moc, v této situaci se držím pravidel, že je důležitější obsah než forma a kdo rychle dává, dvakrát dává.