Neapolský záliv

Fotogalerie k cestopisu se nachází zde: vytahni-paty-do-neapolskeho-zalivu.webnode.cz

Rozhodnutí vytáhnout paty na jih bylo stejně náhlé jako říjnová změna počasí k horšímu. Šikly se podzimní prázdniny a let Easyjetu do Neapole. Vyšly nám z toho čtyři pěkné dny naplněné sluncem a dojmy z Kalábrie.

Neapol - první kontakt

Dolétli jsme někdy před polednem, Alibusem (5 euro, 20 minut) jsme dorazili na Piazza Garibaldi, tam šup do vlaku Circumvesuviana (2.20 e a taky asi 20 minut) a rovnou do Ercolana. Nástupiště, odkud odjíždějí circumvesuviánské vlaky je dost hnusné, takže se pasažér nenásilnou formou připraví na ještě hnusnější vlak. Dá se v tom najít nějaké kouzlo? Ale jo, je to jako návrat někam do minulosti. Navíc přijel vlak kompletně pokrytý graffitovou úpravou, narvaný k prasknutí.

Vesuv

Hned před nádražím Ercolana operují soukromé společnosti, které baží naservírovat turistovi jedenáctikilometrovou cestu na Vesuv přímo pod čumák. Požadují za to 10 e + 10 e za vstup. Zařadili jsme se mezi ostatní brambory a jeli. Na samotnou procházku po okraji sopky bohatě stačí hodina a půl. Kráter je zajímavý, zvláště když se k přírodnímu efektu přidá ta jeho historie. Nejvíce si zařádil v r. 79 a naposledy se projevil 1944. Pro nás prostředí vydatně ozvláštňoval vítr, který, dle vysvětlení místních, odfoukává léto a přináší podzim. Starovulkán se tvářil pyšně, ale byl domestikován cestičkou pro turisty dopravenými skoro až pod vrchol. Místy bylo vidět pokuřování fumarol. Z výšky 1280 metrů jsme mohli přehlédnout celý záliv, od Neapole po Sorrento.

Sorrento a Pollio Felice

Cesta vlakem (2.90 e) byla pro Pavlika strastiplná. Při sestupu z Vesuvu si poškádlil koleno, ve vlaku nebylo místo k sezení. Krásy Sorrenta ho toho večera nechaly chladným. Ubytovali jsme se ve čtyřhvězdičkovém kempu Nube d´Argento, v překladu Stříbrný mrak. Krom dobrého zázemí kemp poskytuje výhled na Vesuv a skvělou pizzu. Vzhledem k mimosezónnímu období byl téměř prázdný a stál nás jen 12 e na osobu. Pro dokreslení atmosféry jsme vypařili flašku místního vína.

Sorrento je atraktivní hlavně tím, že se rozložilo na tufové skále, která se prudce svažuje do moře. Kouzlo malých italských městeček je přítomno ve vysoké míře, podtrhují ho i výhledy přes záliv, čisté moře, přístav, nicméně pro toulavé nohy je půlden ve městě až až.

Měla jsem v plánu odjet odtud do Positana, Amalfi, pocourat trochu v kopcích nad amalfským pobřežím, ale Pavlovo koleno rozhodlo jinak, ve výsledku přímo skvěle. Došli jsme kousek za město, po Via Capo, pak po Via Punta Capo, abychom nečekaně objevili fascinující skalisko, malý poloostrov vybíhající do moře. V 1. století se zalíbilo i nějakému zazobanému Římanovi, neboť si tu postavil vilu, vlastně spíš palác. Místo se jmenuje Pollio Felice - Regina, je opředeno pověstmi, poskytuje nezapomenutelnou atmosféru, koupání i nocleh v jedné z místností vily a zároveň pod širákem. Teplota vody i vzduchu víc než přijatelná. Počítám, že v létě to tu je hodně obsazené, ale v koncem října jsme tu byli přes den skoro sami a v noci úplně sami.

Pompeje

Ráno jsme se pokusili o rychlý přesun do Pompejí. Linkáčem na nádraží (1.10 e), vlakem do Pompei Scavi - Villa dei Misteri (2.80 e). Jsou tu dva kempy: Zeus - hned u nádraží, velký, pěkný, s nepříjemným personálem a Spartakus - nic moc, ale dostačující. V prvním kempu nám sebrali občanky a nechtěli je vrátit, že prý je to opatření proti teroristům. Pavlik trošku vypadá jak terorista a je hodně paranoidní. Domníval se, že zatímco by procházel starověkým městem, na jeho občanku by proudili nelegální uprchlíci do Evropy, tak recepčnímu naše doklady vyrval a šli jsme do Spartaka. Tam si jen zkontrolovali totožnost a bylo. Za 7 e na osobu.

Pompei Scavi byl pro mě jedinečný zážitek. Zachovalé starořímské město, tak jak ho zakonzervoval Vesuv v roce 79, vypovídá o životě svých obyvatel. Samozřejmě je potřeba trochu fantazie k "dostavěn" domů, paláců a chrámů do původní podoby, ale urbanistika je zřejmá, síť ulic a náměstí je čitelná. Procházíte se po prastaré dlažbě stejně jako kdysi oni, bohatí obchodníci či patriciové a jejich služebnictvo. V některých domech jsou zachovány fresky, mnohdy otevřeně neslušné až prasácké. Díky vybavení domů, sochařské a malířské výzdobě se dozvídáme o stylu a vkusu Pompejanů. Ve své době to byl docela šok. Všudypřítomné erotické motivy vedly k domněnce, že Pompeje (ale i Herculaneum a Stabie) byla města - nevěstince. S pozdějším archeologickým vývojem se ukázalo, že prasáci byli všichni Římané sakum prásk. Návštěvu Pompejí a Herculanea je vysloveně nutné doplnit prohlídkou Archeologického muzea v Neapoli, což jsme také učinili.

Z praktického hlediska:

Je dobré dorazit sem dopoledne, protože mnoho domů je přístupných jen do 13.30. I mimo sezónu se čeká nejméně čtvrt hodiny na vstupenku (13 e, nefunguje ITIC). Větší baťůžky je nutné odložit v úschovně. Vstupuje se hlídacími turnikety, což je v pořádku, ale buzeruje se kvůli 30tilitrovému Deutrovi, což v pořádku není, zejména když tam máte jen doklady, vodu, svačinu a gin pro Pavlika, aby takový nápor kultury snadněji vydržel. Nostalgicky jsem vzpomínala na marocké Volubilis, kde nás nebuzeroval nikdo.

Večer jsme ještě pochodili současnými Pompejemi. Za vidění stojí kostel Beata Vergine del Santo Rosario di Pompei, ale jinak nic moc zajímavého.

Neapol

Na samotnou metropoli nám zbýval jen jeden den, takže jsme si museli přivstat, potažmo jsme jeli vlakem, kde se dalo i sednout (2.80 e). Hned ráno jsme se ubytovali v hostalu Albergo Vittorio Veneto (přes booking 1080 kč + 2 éčka tasse). Zevnitř je čistý, vypadá docela dobře, balkónek, koupelna. Zvenku možná slabší povahy odradí, viz foto. Nachází se na Via Milano, pár kroků od Piazza Garibaldi, tedy v okruhu levných hotýlků. Náš recepční nás varoval před kriminalitou, instruoval, jak máme nosit baťoh a na co si dávat pozor. Prakticky na všechno.

Museo Archeologico Nazionale

Archeologické museum jsem měla v itineráři mezi povinnými položkami. Patří k největším světovým muzeím tohoto typu, vyrovná se Kapitolským muzeím v Římě a kdoví jestli je nepředčí. Vstup je 12 e, s ITICem 6 euro. Ve dvou patrech nabízí pohled na život, umění a artefakty z Pompejí a Herculanea, včetně zmíněných neslušností. Ty jsou vystavovány v Tajném kabinetu (Gabinetto Segreto), kam ještě v minulém století měly ženy a děti vstup zapovězen. Jsou tam vidění sexuální praktiky Dia (Léda a labuť), Pana (pohlavní styk s kozou), Římanů obecně a nádavkem spousta pindíků, které sloužily jako talisman. Nepochybně by bylo veselé vzít si takový talisman na pracovní pohovor nebo na zkoušku (např. na moje dějiny kultury na vošce).

Fresky a mozaiky z pompejských domů jsou úchvatné. Krom toho dotvářejí dojem z tohoto města.

V přízemí se nacházejí sochařské kousky ze sbírky rodiny Farnese, většinou z Říma, z Caracallových lázní. Nádherné. Dokonalé.

Podstatnější než slova jsou obrázky, které mám ve fotogalerii. Navíc chci založit (hlavně pro své studenty VOŠ) speciální fotogalerii s komentáři k exponátům.

Neapol prý buď naprosto uchvátí nebo odradí. Já se kloním k té druhé variantě, ale je to názor subjektivní a nespravedlivý, protože jsem jí nedala šanci na vylepšení dojmu a viděla jen malou část. Navíc Pavlik prudil a nebyl čas, vlastně jen necelé odpoledne a večer. Rozhodli jsme se tedy prochodit pouze úzké teritorium starého města uvnitř hradeb. Opět mi to připadalo jako hluboký ponor do minulého století. Zanedbané uličky, neopravené domy, průhledy do pátií, tajemná zákoutí, rozvěšené prádlo - to je skoro klišé. Mezi tím tu a tam vyskočí nějaký architektonický skvost, kostel, palác.

Vynechali jsme toho tolik, že mi to zůstává jako tip na malý jarní nebo podzimní výlet: znovu Neapol, Herculaneum, Amalfský záliv. Pořád je na co se těšit.