Orlické hory na kole

Fotogalerie k výletu je na dceřinných stránkách vytahni-paty-za-humna.webnode.cz/orlicke-hory/

Orlické hory na kole

Poslední prázdninový víkend, 27.-28.8., jsme s Pavlíkem vyrazili do Orlických hor. Nechtělo se mu, ale nádherné počasí argumentovalo pro, a tak jsme se v sobotu kolem desáté ocitli v Náchodě. Ani jsme se pořádně nerozjeli a narazili jsme na pivovar. Nešlo se nezastavit na ochutnávku Primátora. Nejlepší je polotmavá třináctka (mluvím o pivu, aby nedošlo k mýlce!)

Nastoupali jsme na Jiráskovu chatu s rozhlednou a výhledem na Rozkoš s velkým (písmenkem), tedy vodní nádrž.

Po občerstvení jsme pokračovali do Dobrošova, pak do Olešnice v OH. Tam jsme se zase občerstvili, takže nám ujel cyklobus, takže jsme se mohli vytahovat, že cyklobus je pro sraby a že my to dáváme po svých. Vydřeli jsme výstup na hřebenovku Orlických hor. Pak už to je v pohodě. Vrchmezí - 1084, Šerlich (1027) s Masarykovou chatou a dalším občerstvením, Velká Deštná (1115, nejvyšší kopec v OH). Sluníčko svítilo jak o život. Úplně jiné kafe než před pár lety, kdy jsme si hřebenovku vychutnávali v mlze. Pak jsme sjeli na Pěticestí, kde nás značkaři odklonili od červené turistické na červenou cyklistickou. Prý to je blbě značené a ještě blběji sjízdné. Dobře jsme udělali, že jsme poslechli. Jeli jsme po pohodlné cestě, občas jsme narazili na řopíky. Když už se začínalo šeřit, vzali jsme slibně vypadající odbočku a ocitli se znovu na turistické hřebenovce u Kunštátské kaple. "Ubytování jsme našli na nádherném místě na dohled kapličky mezi klečí, borůvkami a brusinkami. I noční obloha se snažila být co nejkrásnější, takže jsme šli spát pozdě a furt na ni čuměli.

Neděle byla ve znamení luxusních rovinek a sjezdů. Zastavili jsme se u bunkru Prosek (nebo Průsek?). Šmrdlali se tam militantně vyhlížející pánové. Pracovali. A byli moc milí, zvlášť ten, co nám nabídnul, že nás provede. Dal nám skvělý výklad, byl vtipný, zapálený a hlavně znalý. Chlapi na tomto místě strávili neskutečný počet hodin, aby to dali do pořádku, všechno obnovili, a to od samotné stavby po dobový inventář a zbraně. Seznámili nás s opevněním celkově, s vojenskými obrannými strategiemi a technikou. Věděla jsem, že existují studie o tom, co by se stalo, kdybychom se v roce 1938 nepodvolili, že bychom se snad mohli ubránit, že bychom neodevzdali naše super kvalitní zbraně Hitlerovi. Když jsem na vlastní oči viděla, jak byl náš obranný systém dokonalý, mě až mrazí. Kdo vlastně tvoří politiku a na základě čeho dělá rozhodnutí? Sdělovacím prostředkům nevěřím ani dnes, do zákulisních intrik se novináři nedostanou, málokdo je pochopí.

Zdrželi jsme se tam docela dlouho. Pak jsme vyjeli na Anenský vrch s rozhlednou, opekli buřtíky a razili zase dál, k pevnosti Hanička. Nevstoupili jsme, i když jsem to původně měla v plánu. Bylo nádherné počasí a výklad od pána z Proseku by se jen těžko překonával. Tak jsme vrazili k Zemské bráně, což byl další skvost této cesty. Pokračovali jsme po modré, cca 50 metrů jsme kola nesli, ale pak to bylo v pohodě. Přes Klášterec, Pastviny a Nekoř (podél v.n.Pastviny) jsme dorazili do Letohradu a pak vlakem dom. Vzpomínka na tenhle parádní výlet mi pomohla přežít schůzovací start školního roku 2016/17