Málaga

Studijní a poznávací pobyt v Málaze 

Fotogalerie se nachází zde: https://vytahni-paty-do-malagy.webnode.cz

Naše škola dostala grant na několik jazykových zájezdů pro studenty. I já, španělština, jsem jeden ukořistila pro ty moje. Měla jsem to o trochu těžší než ostatní, protože do Španělska žádný vzdělávací zájezd v naší finanční relaci nebyl. Tak jsem ho vytvořila sama. Výhoda: vše bylo dle mých představ, nevýhoda, opruz s letenkama, časová náročnost, spousta zařizování a nervů. Ale vyplatilo se to. Studenti byli nadšení, podařilo se mi představit jim Španělsko v těch nejlepších barvách.

Cestování na grant má až kafkovské rysy. Spousta administrativy, zdůvodňování, vysvětlování, kalkulování, jištění a pojištění. Samozřejmě jsme byli za příspěvek vděční, ale rozhodnutí o přidělení grantu, tedy povolení ke spuštění akce přišlo tak pozdě, že znemožnilo koupit ekonomicky výhodné letenky. Zaplatili jsme za ně víc než dvojnásobek ceny, za který bychom je pořídili, kdybychom byli informováni včas. Grant tedy potěšil leteckou společnost Brussels Airlines daleko víc, než kapsy studentů, protože zdaleka nepokryl všechny výdaje. Navíc nás to časově nasměrovalo až někam na konec listopadu (23. - 29. 11.2015).

Kurzy nabízené našimi zprostředkovatelskými agenturami vycházejí draho. Protože jsem nucena šetřit, tak jsem prozkoumala školy v atraktivních lokalitách Španělska na vlastní pěst a na celé čáře to vyhrála Debla v Malaze (https://www.debla.com/). Měla certifikát Cervantes a mimořádně vstřícnou paní ředitelku. Vřele doporučuji. Kromě výuky nám nabídli i průvodcovanou prohlídku Málagy, paellu a hodinu tance. Využili a užili jsme si všechno. Balíček jsem dokompletovala ubytováním v rodinách, jen ať studenti proniknou do španělské kultury co nejintimněji.

Měla jsem na starost deset kousků. O akci byl zájem, takže jeli ti s nejlepšími výsledky ve španělštině ze 4. a 3. ročníku. Napínavé rozhodování probíhalo kvůli jedinému klukovi. Vzít ho? Ubytování je po dvou, co když holku zbouchne? Nevzít ho kvůli blbému předpisu? A kdo mi ten pytel blech pomůže hlídat? Nakonec jsem to riskla, dala rodičům podepsat souhlas s nezvyklou situací a Honza jel. Věřím, že bude dlouho vzpomínat na svůj devítihlavý harém.

Problém byl, že všechny holky byly pěkné. Obzvlášť riskantním kouskem se mi jevila Anita, droboulinká blondýnka s modrýma očima. V její blízkosti jsem se bála kýchnout, aby neodlétla. Pokud by ji kdokoliv chtěl unést, tak ji prostě strčí do kapsy a jde. Navíc to byla nezletilá třeťanda. Třeťandy to se mnou měly těžké. Prostě se mě nezbavily, pořád jsem je hlídala.

Za zmínku stojí Kačka. Neuvěřitelný tvor, dychtivý co nejvíce vidět, poznat. I při procházce městem hltala nápisy a učila se je. Ze všeho se dokáže těšit. Když ji ve škole potkám na chodbě, je to, jakoby vykouklo sluníčko. Já se ubytovala s Áďou a Luckou (moje nej studentky) u Fernanda a Any. Určitě nám přidělili tu nejlepší rodinu v Málaze.

Museli jsme šetřit, takže moje původní idea se radikálně zkrátila. Jeli jsme na necelý týden, ale těch pár dní jsme využili dokonale, čas jsme rozhodně neztráceli. Studenti měli povinnou výuku, ale jen pár hodin obden, já zase drobné radosti, jako např. běh po pobřežní promenádě a po pláži, dokonce jsem se i dvakrát vykoupala, i když jen krátce. Vyučovací dny jsem prokládala celodenními výlety. Kromě prohlídky samotné Málagy jsme jeli do Rondy, Granady a měla jsem na programu i Benalmadenu, ale to už se vzepřeli, že budou raději nakupovat v Primarku, což sice nechápu, ale respektuji. Mě zas nikdo nedonutí, abych šla dobrovolně nakupovat do Primarku, když můžu jet do Benalmadeny, tak jsem je nechala jejich smutnému osudu ve víru konzumních hovadin a jela.

Málaga

• Málaga je uživatelsky přívětivé město na Costa del Sol. Je sice druhé největší v Andalusii, ale přesto se netváří nafoukaně a velkoměstsky. Přitom se má čím chlubit! My jsme samozřejmě vylezli na Alcázabu (maurská pevnost s fantastickými výhledy), prošmejdili centrum (katedrála de la Encarnación, zvaná La Manquita = jednoručka), vlezli jsme do rodného domu Pabla Picassa na náměstí Plaza de la Merced (děvčata tam objímala jeho sochu), zašli jsme do Picassova muzea, já si navíc nadšeně prohlédla obrazy v Museo Carmen Thyssen (studenty se mi nepodařilo donutit). Samozřejmě jsme neopominuli jednu z největších býčích arén ve Španělsku "La Malaguetu" s více než 14.000 místy a s průměrem 50 m. A přístav! A ulici Larias! A tradiční tržnici! A spoustu dalších věcí.

Ronda

Rondaday jsme využili na maximum. Studenti viděli andaluzskou krajinu a jednu z nejkrásnějších "bílých vesnic", katedrálu, arabské lázně, atd. V závěru výletu, v poslední půlhodině před odjezdem jsme stihli churros a čokoládu. Všeho moc škodí, třem studentkám z kombinace tučného a autobusu bylo blbě.

Když skončili školu, dostali diplomy a, světe div se, byli důrazně chváleni, jak jsou hodní, šikovní, motivovaní a jak se umějí chovat. Zkrátka ostudu naší škole neudělali. Hotoví andílci. Já jsem s nimi byla taky spokojená, měla jsem radost, že oni mají radost.

Škola pro nás uspořádala malou fiestu, podpořenou výbornou paellou. Měli jsme i hodinu tance, přesněji řečeno flamenca. I za to slízli pochvalu.

V našem andaluském týdnu jsme se nachomýtli ke slavnostnímu rozsvícení vánoční výzdoby v ulici Larias. Bylo to velkolepé, prožívané snad všemi obyvateli Malagy (malagueňos). Tím se odstartovalo předvánočního období, které podtrhovala hlavně španělská mánie pro Betlémy a výzdoba obchodů. Počasí bylo skoro letní.

Granada a Alhambra

Těžko říct, která ze sedmnácti španělských comunidades autónomas je ta nejatraktivnější. Podle mě má největší šance na výhru právě Andalusie. Je obdařena nádhernou přírodou, má pláže i hory, dokonce tu nejvyšší na Pyrenejském poloostrově: Mulhacén (3479mnm). Na něj jsem vylezla nějakou dobu před touto akcí, dala jsem to za den, v běžeckých botách z Trevélezu (1476 mnm), ale to je jiný příběh. Andaluská krajina je ozdobená bílými vesničkami, pueblos blancos, které člověka vždycky chytnou za srdce. Třetím pokladem této oblasti jsou města: Sevilla, Córdoba, Granada.

Granada je podle mě fakt trhák. Právě tady byla roku 1492 dokončena reconquista. Ještě se divíte, proč je tu tolik maurské architektury? Prolínají se tu vlivy arabské s křesťanskými, dokonce i židovskými. Jsou tu pochováni reyes católicos Isabela Kastilská a Fernando Aragonský. Všude je na co koukat, co ochutnat, co poslouchat. Kotel vjemů. Můžete být okouzleni i okradeni. Ano, i to se tu děje. Způsoby, jak okrást turisty jsou vybroušené a osvědčené, tak jsem mládeži v rychlosti ukázala centrum a vypadli jsme do Alhambry.

Alhambra je jedinečný komplex maurských paláců (plus Palacio de Carlos V), pevnost, věže, zahrady, hradby, výhledy. Pokud tam povezete školní skupinku, pokuste se vyjednat privilegovaný vstup. Pěkně předem, po internetu. Chce to trochu času a námahy, ale stojí to za to. Ušetřili jsme peníze, čas a získali podrobné materiály pro průvodkyni (mě). Jenže na mládež už toho všeho bylo nějak moc. Byli unavení. Dnešní mlaďoši fakt prd vydržej!

Z lesku paláců jsem je ještě vzala do Albaicínu,což je bývalá arabská čtvrť na kopci naproti Alhambře. Charakterizují ho bílé domečky, úzké uličky, kriminalita, půvab i špína, spousta malých barů, obchůdků, náměstíček.

Překvapilo mě, že na mládež daleko víc zapůsobila Ronda než Granada s Alhambrou. 

Poslední večer

Vždycky jsem je utahala tak, aby neměli sílu vyvíjet nějaké nekalé aktivity, ale poslední večer jsem musela nechat v režii studentů. Bohužel jsem za ně měla zodpovědnost, tak jsem se na ně musela přilepit a hlídat, aby se nikomu nic nestalo. Nakonec mě čtvrťáci ukručeli, abych je alespoň na část večera vypustila samotné. Vypustila, ale představovala jsem si, jak se někde utopili, přerazili nebo dokonce otěhotněly. Kámen ze srdce mi spadl, až když jsem je všechny odevzdala jejich rodičům.

V září 2017 pojedeme znovu! Tentokrát bez grantu, bez kurzu, autobusem a s cestovkou. Jupí, mám to bez zařizování a bez rizika. Už se těším, jak si to zase užijeme.