Borneo 2016

Borneo 2016

Stalo se, že jsem jednoho zimního večera podlehla lákavé nabídce Quatar Airways a nasměrovala se do Koty Kinabalu (KK) na Borneo. Hned jsem koupila letenku.

Pár hodin po provedené transakci mě napadlo, že Simona, dcera mé nejlepší kamarádky, by se na takové cestě mohla osvědčit jako plnohodnotná dobrodružka. To se vzápětí potvrdilo. Uprostřed noci jsem jí zavolala. Spala, ale na ne zcela obvyklý dotaz: "Nejela bys se mnou v lednu na Borneo?" odpověděla že jo, koupila si letenku a šla zase spát. To bylo slibné. Od toho okamžiku jsme byly tým.

Základní údaje o cestě:

Co jsme viděly?

Nádhernou přírodu - deštné pralesy, národní parky: - Lambir Hill, Niah a Similajau v Sarawaku a oblast kolem řeky Kinabangatan (Bilit) v Sabahu. Orangutany v Sepiloku.

Města: Kota Kinabalu, Miri, Bintulu. Tam to bylo spíš o asijské atmosféře, barevných tržnicích a fantastickém jídle. Města jako taková jsou v Asii většinou bez půvabu..

Ostrůvky: Manukan, Mamutik a Sapi. Jedinečné pláže, podmořské korálové zahrady, podmořská fauna

Itinerář

Naše cesta měla tři části:

1) pralesy v Sarawaku. Z Miry jsme cestovaly autobusem, každý den jsme strávily a nocovaly jinde. Postupně jsme doskákaly do Bintulu

2) Sepilok, orangutani, průvodcovaný výlet k řece Kinabantangan, vyjížďky lodí, pozorování zvířat

3)KK a ostrůvky

Počasí

Teplíčko. 30 stupňů. Mělo být dešťové období, ale pršelo nám jen jednou v noci a jednou přes den, když jsme zrovna seděly v taxíku.

Pro pořádek:

Borneo je třetí největší ostrov světa. Patří zčásti Indonésii, zčásti Malajsii. Malajská část je rozdělena na dva státy, Sabah a Saravah. Vzdálenosti jsou obrovské, je tedy vhodné upřednostnit leteckou dopravu před autobusovou.

Byla to moje nejcivilizovanější asijská cesta.

Podrobnosti

V pátek, něco před půlnocí, začalo naše putování. Vlezly jsme do autobusu Student Agency a vyrazily do Budapešti. Odtud už jsme pokračovaly vzduchem. V péči letušek jsme pivo vyměnily za whističky a armagnac. Ukázalo se, že Mirka Simonku v tomto ohledu trochu zanedbala, neboť chudák děvče nemělo o armaňaku potuchu a neumělo ho pít. Měly jsme dlouhé mezipřistání v Doze, pak v Kuala Lumpur. V KK jsme se vybatolily asi v 7 večer, ubytovaly se a vyrazily do víru velkoměsta.

Hned ten večer na nás zaútočil fakt, že pobyt v KK bude hlavně o jídle. Noodles, seafood, freshe, ovoce a pro mě neodolatelné čínské polévky. K pití jsme si dávaly kokosy a freshe z manga, avokáda...Na podporu imunitního systému jsme si vezly stroh, meruňkovici a metaxu. Bohužel se ukázalo, že jsme podcenily situaci a během čtyř dní jsme byly na suchu. To jsme pak řešily pivem, občas docela drahým, a nákupem vína ve specializovaných obchodech pod cedulkou NON HALAL. Jednou jsem koupila rýžové a banánové víno na trhu. Vypadalo to, jako bych kupovala přinejmenším drogy, ale nakonec jsem získala jednu flašku hnusného a jednu flašku odporného vína. Tu jsme několik dní vozily a nechávaly na dobu, až bude hůř. Nakonec jsme ho vyhodily, protože se to opravdu nedalo.

Druhý den jsme odlétly do Miry v Sarawaku. Doufaly jsme, že najdeme nějaké další spolucestovatele/ky na cesty do Gunung Mulu. Nenašly, takže náklady na průvodce by stouply na dost vysokou sumu. Na Borneu to mají nastaveno tak, aby na propagovaných místech vyždímali návštěvníka co nejvíc. S touto nepříjemnou skutečností jsme se setkaly ještě několikrát. Nakonec jsme si zaimprovizovaly jiný program. Navštívily jsme tři sarawažské národní parky - Lambir Hill, Niah a Similajau. Uzavřely jsme to naprosto neturistickým městečkem Bintulu, odkud jsme odletěly zpátky do KK (Air Asia) a rovnou do Sandakanu (Mas Wings), kde jsme zahájily další etapu našeho cestování.

Parky jsme měly jen pro sebe. Byly jsme tam mimo sezonu, všude klid, pokud se to tak dá říct, protože prales je docela hlučné prostředí.

Ubytování v parcích bylo krásné, velké a levné. A jak říkám, byly jsme tam většinou jediné a ještě k tomu bílé návštěvnice. V Bintulu jsme taky byly široko daleko jediné bělošky. Simona navíc krásná, mladá, blonďatá zelenoočka, tak jsme docela budily pozornost. Já si tam dala filipínské a reflexní masáže, Síma okukovala, co se kde dá koupit, pak jsme se sešly na pivu a krom bílé kůže jsme fascinovaly spotřebou. Malajcům alkohol zakazuje korán a když si dají malé plechovkové pivo, připadají si jako rebelové a opilci.

Přelétly jsme do Sandakanu, odtud jsme vzaly taxi do Sepiloku. Ubytovaly jsme se v rozlehlém (a opět skoro prázdném) resortu, kde jsme si pro sebe zabraly celý longhouse. V Sarawaku jsme sice byly uprostřed pralesního dění, kolem nás to žilo, cvrkalo, zpívalo a křičelo, ale moc zvířat jsme nezahlédly. Jak povídala paní z registrace pro vstup: " to je wildlife, no zoo". Tak jsme pro změnu koupily profesionální výlet k řece Kinabantangan.

Nejprve jsme si prohlédli orangutany, kteří žijí polovolně v Sepiloku. Polo znamená, že jim pravidelně nosí jídlo. To je fajn pro ně (nažerou se) i pro jejich pozorovatele (pozorují je). To nás dost bavilo. Pak jsme vyrazily na canopy walk, procházku po lávkách v korunách stromů, cca půl km dlouhou. Umožnilo nám to dostat se do vrchního patra pralesa. Odpoledne nás naložili do auta a odvezli do luxusního resortu uprostřed pralesa, uprostřed ničeho. Pro mě až nepochopitelný kontrast, nicméně vítaný. Bylo nás tam kolem deseti.

V průběhu pobytu jsme měli dvě plavby a jednu procházku po nočním pralese. Skvělé jídlo bylo příjemným bonusem, ale o to hlavní se samozřejmě postarala sama příroda. Konečně jsme viděly různé druhy opic, vč. proboscis, tedy kahou, v jejich přirozeném prostředí. Kahou je vysloveně bornejský endemit, nikde jinde nežije. Je to nosatá opice s velkým břichem. Kolem řeky Kinabantangan se opičky mají dobře a je jich tu hodně. To pro to, že pokud kolem řeky žijí lidé, tak to jsou stoprocentní muslimové a ti opice nejedí a za druhé: kácení lesů kvůli palmě olejné sem zahnalo zvířata z jiných oblastí.

Tady jsem poprvé ve volné přírodě viděla krokodýly. A že to byly kusy!

Poslední třetina našeho výletu patřila Jihočínskému moři a třem ostrůvkům. Do Koty jsme chtěly jet autobusem, ale cestou nás nabral do auta jakýsi pašerák piva. Ejhle, oni asi nejsou takoví abstinenti, jak se tvářili. Velmi se nám líbilo, jakým způsobem nabídl úplatek policii.Zabalil ringgity do novin a předal k přečtení. Policista se usmál a pustil nás dál.

Daly jsme si (bohužel jen) malý výsadek v NP Kinabalu, kde jsem chtěla zůstat na dva dny a zdolat Kinabalu mountain, čtyřtisícovku. Paní na registraci mi sdělila, že i když bych nepoužila služeb žádné cestovky, cena by se vyšplhala v přepočtu k sedmimi tisícům. Tak jsem tam chtěla strávit aspoň pár hodin a přespat v horské vesničce se sprostým názvem Kunda....., protože jsme byly konečně na horách (cca 2000 m.n.m.) s úchvatnými výhledy a s příjemnou teplotou. Ta teplota byl kámen úrazu, neboť klesla pod 30 stupňů a teplomilná Simonka se rozklepala zimou a skoro se slzičkama se dožadovala sestupu.

Tak jsme teda jely znovu do KK, daly si večeři a zahájily mořskou etapu. Musím říct, že ostrůvky byly fakt nádherné. Na Manukanu jsme podnikly malý trek ostrovem, na těch ostatních jsme zcela podlehly šnorchlování a bílému písku pláží. Velké kouzlo měly i cesty lodí, zvlášť ta poslední, kdy s námi kormidelník dělal psí kusy, řezal zatáčky, nakláněl loď, čímž si vysloužil hysterický pláč Japonky a náš potlesk.

O Sabahu se ví, že tu a tam někoho bílého unesou. Trochu jsem se bála, abych vrátila Simču celou, živou a zdravou. Svým vzhledem budí pozornost v Česku, natož pak v Malajsii. Naštěstí chodí několikrát týdně do posilky a je to na ní vidět, takže Malajci vyhodnotili, že by vzpouzející se Simonu daleko neodnesli. Omezili se na dotazy: " Do you want sex?"

Vracely jsme se opět přes Budapešť, kde jsme rovnou zašly na pivko. Nějací chlapíci nám začali posílat jedno za druhým, byli to Ukrajinci. Trochu jsem provětrala svou zatuchlou ruštinu a hlídala Simonu, neboť hoši začali slintat.

Jsem vděčná za to,že jsem mohla prožít tuhle cestu, že se mi podařilo ukrást běžné rutině alespoň dva týdny času. Ale na Borneo by to chtělo alespoň 6 týdnů! Dá se tam ubytovat a jíst poměrně levně, finanční problém jsou jen propagované turistické zóny.

Závěr: v muslimských zemích nepodceňujte sebezásobení alkoholem!